V té době jsem dělal práci, kde nebylo problém si zapálit. Jako šoféři jsme pravidelně po směně zajeli na pivo a kouřili jednu cigaretu za druhou. Aby se zabil čas. Denně padlo osmdesát až sto dvacet cigár. Do styku s cigaretami jsem se vlastně dostal velmi brzo. Pamatuji si, že moji rodiče kouřili hodně. Když se oba potkali doma, trávili jsme společný čas v kouřové mlze. Pasivní kouření se u mě přerodilo v aktivní už zhruba ve třinácti letech.

V ten den – bude tomu už čtyřicet tři let – jsem navštívil svou první ženu v nemocnici. Po jisté chvíli se rozhodla, že si půjde zakouřit na záchod. Já a dvě její známé zdravotnice jsme se vydali za ní. Tři z nás si zapálili, jedna byla nekuřačka. Kamarádka si s cigaretou v ruce posteskla, že by ráda s kouřením skoncovala. Já furiantsky prohlásil: „A to je nějaký problém?“ a cigaretu jsem suverénně típnul. Známá, která nekouřila, mi však odvětila, že to nic není. A prý ať přestanu také pít! Ušklíbl jsem se, že přece zrovna nic nepiju. „No ale já myslím úplně. Že byste přestal pít alkohol,“ dodala. Ani toho jsem se nezalekl a s klidným srdcem jsem řekl, že i s pitím klidně skončím.

Dál jsme si povídali, až jsem nakonec odtamtud odešel. Zatímco jsem se vzdaloval od budovy nemocnice, ohlížel jsem se, jestli se za mnou nedívají. Nedívaly se. Jazyk mi najednou lítal v puse jako divý. Hlavou mi proběhlo: jednu si dám – vždyť o co jde? Strčil jsem si cigaretu do pusy a chtěl jsem si zapálit. A dostal jsem facku. FYZICKOU FACKU. Aniž bych v tu dobu věděl něco o Bohu, bylo mi jasné, že je.

Cigareta mi vypadla z pusy. Nikde nikdo nebyl. Těžko se to vysvětluje. Sám jsem tomu vůbec nerozuměl. Akorát jsem věděl, že musím dojít domů. Tam jsem rodičům vysypal cigarety do dózy, odložil zapalovač a šel jsem se projít. Bloumal jsem po městě, až jsem došel ke katedrále. Dneska vím, že šlo o katedrálu. Tehdy jsem ale neměl ani ponětí. Viděl jsem otevřené boční dveře, kam vcházeli lidé. Vešel jsem za nimi dovnitř a v tu chvíli se rozezněl zvonek. Přišel nějaký muž v černé sukni. Myslel jsem si, že je to průvodce a že jsem se asi dostal do muzea. Pán v černém začal povídat a mě to velmi zaujalo. Uvědomil jsem si, že tohle je přesně to místo, kde mám být, a pocítil jsem úžasný klid.

Takto začala má konverze. Před čtyřiceti třemi lety. Od té doby jsem nikdy nepil alkohol ani nekouřil a zcela jsem změnil svůj život.

autor si přeje zůstat v anonymitě, připravil ONDŘEJ KUBĚNKA

Rodinný život

Jsme časopis s tradicí

Rubriky:

Konverze

Poslední cigáro