Jaký má víra vliv na váš osobní a rodinný život? Jak prožíváte víru s vašimi malými dětmi?

Na můj život rozhodně zásadní. Možná ještě víc než u většiny lidí, protože má práce byla vždycky určitým způsobem spojená právě s vírou. Byl jsem například redaktorem rádia Proglas. Dělal jsem rozhovory o teologii a dalších křesťanských tématech. Pracoval jsem v projektu pro křesťanské podnikatele. Teď jsem zapojený do projektu zaměřeného na sdílení evangelia (hledamboha.cz). Víra v různých podobách tak vlastně byla vždycky v mém popisu práce. Uvědomuji si, že tak to nemá každý. A co se víry a rodiny týče – při předávání víry dětem zažívám to, co asi každý rodič. Když jsou děti malé, rády si s vámi o víře čtou a povídají. Čím jsou starší, začínají o ní víc přemýšlet a klást různé otázky. Třeba náš nejstarší syn je takový malý skeptik. Občas se ho ptám, jestli je věřící, nebo ne (směje se). Snažíme se najít přirozenou míru toho, nakolik s nimi o víře mluvit a vést je k ní. Myslím, že to u nás probíhá tak nějak přirozeně. Věřím, že důležité je hlavně to, aby děti viděly, že rodiče víru skutečně žijí. A to se nám, doufám, daří. Docela často jsme u nás doma dětmi „přistiženi“, že se o víře bavíme a že se podle ní řídíme.

Jaký je váš osobní přístup k Bohu? Vyvíjelo se nějak vaše vnímání Boha v čase?

Čím dál víc si uvědomuji, že je to hlavně o vztahu k „Někomu“. A tak, když se setkávám s různými – často i provokativními – reakcemi lidí, ptám se jich, jestli při hledání Boha hledají někoho, nebo jen něco. To, že Bůh je „Někdo“, je pro mě zásadní. Někdo, s kým můžu mluvit, kdo může mluvit ke mně a ke komu můžu mít vztah. Velmi důležité pak je to, jaký ten vztah bude. Možná je to trochu provokativní myšlenka, ale zdá se mi, že moje víra se věkem „zeštíhluje“. Postupem času mám čím dál menší potřebu držet se konkrétních nauk. Ne, že bych směřoval k herezi (směje se). Spíš zjišťuji, že si ve víře vystačím i s málem – třeba právě osobním vztahem k Bohu a k Ježíši. Když se pak účastním rozhovorů na různá témata (mezidenominační spory, otázky morální a pravdy víry), často cítím, že mě to vlastně už tolik netrápí a nepotřebuju hned znát jednoznačnou odpověď. Rád si počkám, až mi Bůh svoji pravdu vyjeví „z očí do očí“.

V současnosti jsem ředitelem projektu „Hledám Boha“. Můžete našim čtenářům popsat, jak funguje a jaká je v něm vaše role?

Je to týmová práce. Stále rosteme, momentálně v projektu funguje přes 60 lidí. Většina z nich jsou dobrovolníci, těch je přes 50. Snažíme se, aby jejich počet postupně narůstal. Jsme tu především pro všechny hledající. Ať už pro nevěřící, kteří Boha hledají nebo s Ním nějakým způsobem zápasí, nebo pro křesťany, kteří ve své víře dospěli na křižovatku a nevědí si rady nebo zažili v poslední době něco těžkého. Těm všem se snažíme naslouchat a v jejich hledání je podporovat. Některé z nich se nám podaří doprovodit na jejich cestě až k tomu, že vstoupí do církve a stanou se křesťany. S některými pak jen ujdeme kousek cesty a pomůžeme jim posunout se o kus dál, i když se třeba křesťany nikdy nestanou. Někdy jim pomůžeme alespoň v nahlédnutí toho, že Bůh není jejich úhlavní nepřítel a že ti „křesťané“ nejsou úplně „na hlavu“.

Jsme internetový projekt. Jako nástroje komunikace využíváme sociální sítě. Ty jsou místem našeho prvního kontaktu s hledajícími. Po čase může v případě zájmu dojít i k osobnímu setkání a rozhovoru (v prostorách určité církve nebo třeba nad kávou v kavárně). To se ale děje v menšině případů. Většinou jsou lidé rádi, že se s námi nemusí vidět, protože jdou rovnou na hlubinu. A je pro ně jednodušší mluvit o věcech, které je tíží a se kterými by se nedokázali jen tak svěřit. Tím často dochází na jejich straně k velké úlevě.

Doprovázíte ostatní při hledání Boha. Jak ho hledáte vy sám a co vám na vaší osobní cestě k Němu pomáhá?

Často dostávám otázku, jestli jsem už Boha našel. Lidé bývají překvapení, když vidí, že se pak nad ní zamyslím. Oni ji většinou myslí jako vtip a já ji naopak beru vážně. Ať už jsme na cestě víry kdekoliv, vždycky budeme těmi hledajícími. Když se mě pak ptají: „Už jsi Ho našel?“, čekají jednoznačnou odpověď: „ANO.“ A když se mě pak zdráhají zeptat kde, odpovídám jim: „No v Tobě.“ To jim pomáhá pochopit, že Bůh je všudypřítomný. Podobné otázky mi často kladou „samostatní hledající“. Lidé, kterým často něco vadí na církvi. Ti mluví o tom, že Boha přece nemusí hledat, protože je v jejich srdci. S tím se dá částečně souhlasit. Nicméně já sám se vnímám tak, že stále hledám. Někdy já Jeho, jindy zase On mě. K hledání jsme povoláni všichni už kvůli tomu, jaký Bůh je. Bůh se nám bude přirozeně v každé fázi naší cesty ukazovat trochu jinak a budeme ho také jinak vnímat. Je proto trochu zrádné čekat, že Ho jednou najdeme a pak už nebudeme muset nikdy znovu hledat. Podobné je to se čtením Bible. Můžete se znovu a znovu vracet k určité pasáži a pokaždé na vás bude promlouvat nově. Myslím, že hledání je nekonečné.

Setkal jste se při svém hledání s něčím, co vás překvapilo nebo zaskočilo?

Určitě ano. Třeba s tím, jak mylně jsem v určitém bodě dokázal Boha vnímat. Občas je tohle zjištění úlevné a pokořující zároveň. Třeba když najednou najdu Boha hodnějšího, než jsem si ho představoval. Nebo když o Něm mluvím a někdo mě upozorní, že to, co říkám, jsou tak trochu hlouposti. Jsou to zajímavé momenty.

Jaké největší výzvy váš projekt provází?

Tou aktuálně největší je projekt ufinancovat. A pak také fakt, že je o náš projekt zájem. V minulých třech letech jsme registrovali nárůst 20–30 %, za poslední čtvrtletí se zájem zvýšil o 70 %. Tempo růstu zájmu se zrychluje. Vliv na to má více věcí. Jednak máme šikovné lidi, kteří se vyznají v marketingu. Také tam vidím působení dnešní doby. Díky působení na internetových platformách jsme takříkajíc ve správný čas na správném místě. Lidé dnes tráví mnohem víc času na sítích. A my představujeme jistou protiváhu k ostatním nabídkám duchovna na internetu.

Potřebujeme především ustát ten rychlý růst. K tomu jsou zapotřebí lidi, kteří s námi budou doprovázet. V tomto směru nám Pán zatím žehná. Dobrovolníci se stále hlásí a my teď budeme stabilně přibírat další. Koncem roku bychom se chtěli ze současných 50 dobrovolníků dostat na 70. Odhady na rok 2025 už počítají se zhruba 100 dobrovolníků. Pokud se nám toho podaří dosáhnout, bude to dobré. Zdvojnásobit počet lidí za rok a půl je samozřejmě velká výzva. Jakožto nezisková organizace pochopitelně zápasíme s rostoucími výdaji. V našem případě bohužel zvýšená poptávka neznamená vyšší zisk, ale projevuje se hlavně na narůstajících nákladech na zajištění naší práce.

Třetí výzva souvisí s proměňující se denominační atmosférou v České republice. Tu vnímám momentálně hlavně pozitivně. Navazujeme čím dál tím víc oficiální denominační spolupráci. Až na pár výjimek se setkáváme s pozitivní odezvou. I když se snažíme stavět na tom, co nás spojuje, udržet spolupráci v budoucnu bude těžké. Třecích ploch zůstává stále dost, a tak logicky občas přijde nějaká menší bouřka. Zatím se nám daří je ustát. Ale neděláme si iluze. Víme, že jednou přijde téma, na kterém to „bouchne“. Snažíme se ale, aby nás to zastihlo připravené a aby tím neutrpěla naše služba.

Jaké církve jsou ve vašem projektu zastoupeny? Jsou to všechny církve registrované u nás, nebo je to alespoň většina?

V tuto chvíli máme spolupracovníky z asi 14 denominací. Zváni jsou všichni křesťané, kteří úspěšně dokončí naše interní školení. Východiskem je pro nás ekumenická rada církví. Církve postupně sami oslovujeme. A pak jsou ještě malé lokální církve – sbory, které vznikly skrze různé neshody. Pokud jsou to křesťané a je to zdravý a zralý sbor, není to pro nás překážka. Během spolupráce také pravidelně prověřujeme, jestli naši spolupracovníci dodržují naše principy.

Mluvil jste o výdajích. Jak vlastně financujete celý projekt? Jsou vaše kurzy zpoplatněné?

Vše je financováno z darů. Máme několik větších nadací, které nám přispívají. Jejich příspěvky momentálně pokryjí asi 50 % našich příjmů. Pak máme malé dárce – patrony. Patroni jsou křesťané. Lidi, které pravidelně informujeme o našem projektu a o tom, jak se vyvíjí. Prosíme je o modlitby a o to, aby šířili povědomí o našem projektu. A pokud jim to dělá radost, mohou nám také přispět libovolnou částkou.

Jako ředitel zodpovídám zejména za to, abych zajistil, že bude náš projekt zafinancován. A tak aktivně hledám a objíždím další možné nadace, i když u nás v Česku je většina zdrojů už vyčerpána. S žádostí o příspěvky oslovuji i movitější křesťany. Dary jsou náš jediný příjem.

Veškerý obsah nabízíme z principu zadarmo, protože křesťanství a evangelium nechceme prodávat jako zboží. Těmi nejštědřejšími z nás jsou tak naši provázející dobrovolníci, kteří poskytují svoji podporu a čas bezplatně. Hlavní náklady hledamboha.cz tvoří výdaje za internetové služby a platy pracujících – koordinátorů, kteří vedou a školí dobrovolníky. Část peněz pak také spolkne nutná administrativa, překlady textů, cestování, které nám pomáhá oslovovat nové dárce, apod. Od rakouských dárců třeba dostáváme vytištěné Bible v českém překladu. Ty pak zdarma rozdáváme dál našim hledajícím. Zaplatíme náklady na poštovné a balné, ale vidíme v tom smysl, protože často jsou to lidé, kteří si Bibli třeba nemohou dovolit. Tohle všechno chceme stále dělat bezplatně.

Zaplatit bychom si nechali opravdu jen za práci. Občas nás osloví církev s tím, že od nás chce proškolit, něco naučit a nechtějí být našimi dobrovolníky. Za to bychom si pak brali nějaké peníze, které by nám pomohly zaplatit třeba distribuci Biblí.

Jak vnímáte roli vašeho projektu v současné společnosti?

Když nás srovnám s ostatními službami, které nabízí evangelium, jsme jedineční tím, že nabízíme komunikaci s živým člověkem, i když už nejsme jediní. Každý, kdo nás osloví, se vždy nakonec baví s člověkem. Nevyužíváme umělou inteligenci ani prostou databázi informací s možností vyhledávání. Stavíme na reálné mezilidské interakci. Lidé nás často oslovují v době, kdy zažívají těžkosti. Našim koučům vysvětlujeme, že nejsou a nemohou být terapeuty – v tomto máme jasně nastavenou hranici. Nicméně hledající mohou své problémy vyslovit a někdo na druhé straně je vyslechne a začne se o ně zajímat, a to podle mě často mívá silný dopad a může to těm lidem přinést opravdovou úlevu. Sám tomu říkám „zpověď pro nevěřící“, byť nenabízíme skutečné rozhřešení.

Náš projekt může společnosti přinést úlevu. Pomoc lidem, kteří potřebují vyslechnout a sdílet se. Dáváme jim tak možnost hledat cestu a můžeme napomoci k tomu, že se jejich problémy přestanou jen zdánlivě vršit a oni třeba udělají krok správným směrem.

Na našem portálu hledamboha.cz se každý může setkat se zdravým pojetím křesťanství. U nás mohou lidé narazit maximálně na své vlastní představy. Nesnažíme se jimi manipulovat ani je k čemukoliv tlačit. Naše dlouhodobá vize je stát se nejznámějším místem pro diskuze o duchovním životě. Na tom se teď snažíme intenzivně pracovat v naší marketingové strategii. Když lidé přemýšlejí, kde si koupit nový nábytek, vybaví se jim IKEA. Když někdo začne přemýšlet o smyslu života nebo uvažovat o existenci Boha, mým snem je, aby ho napadl portál hledamboha.cz.

Jaké otázky ohledně Boha vám lidé nejčastěji pokládají?

To je velmi rozmanité. Asi mě nenapadá žádná většinová. Často za mnou lidé přicházejí proto, že se potřebují vypořádat s úvahou, že Bůh nemůže existovat, protože se na světě přece děje tolik zlého. Nebo že křesťanství nedává smysl, protože křesťané se nechovají vždycky správně. Většinou se pak dopracujeme k tomu, že měl ten člověk negativní zkušenost s nějakým křesťanem. Někdy mi lidé říkají, že přece není možné všem odpouštět. Společně pak třeba zjistíme, že mají problém s odpuštěním konkrétnímu člověku. Ano, lidé přicházejí s otázkami. Za nimi se ale zpravidla skrývají jejich nedořešené emoce – od strachu, přes vztek, agresi a pohrdání.

Pak je skupina lidí, kteří hledají Boha, možná s Ním trochu zápasí, a nás osloví s tím, že už mají dost hledání a chtějí ten proces dokončit. Těmto lidem se někdy v životě stane něco zásadního, přijdou o blízkou osobu, a to je popíchne k tomu hledání ukončit.

Je ještě něco, co byste chtěl našim čtenářům říct?

Rád bych všechny povzbudil, aby se o náš projekt zajímali. Budeme také rádi, když se za nás budou modlit. To cítím jako velkou posilu pro naši práci. Každý den vidím, že Bůh naší práci žehná. Jinak by nebylo možné, aby tak rychle rostl. Rychlý úspěch nás ale zároveň může snadno zahubit – to když si neohlídáte některé věci, zdánlivé maličkosti, které začnou drhnout a na kterých se „zaseknete“. Budu rád, když se každý, kdo si tohle přečte, za nás pomodlí Otčenáš. A kdo by byl ochotný se za nás modlit častěji, ať se určitě ozve. Rádi bychom postupně vytvořili modlitební společenství, které by našim hledajícím pomáhalo ve chvílích, kdy my jim už více dát nemůžeme. To by naší službě jistě úžasně pomohlo a byl by to velký benefit pro všechny hledající.

Marek Chvátal je manažer, fundraiser a dříve byl redaktorem a moderátorem. Zodpovídá za rozvoj české pobočky mezinárodního a mezidenominačního projektu pro evangelizaci s využitím internetu a online nástrojů HledamBoha.cz. Štěstí hledal nejprve v řádu kapucínů. Po rozpoznání povolání se už jako laik věnoval tvorbě náboženských a vzdělávacích pořadů na Radiu Proglas. Než vstoupil do současného projektu, pomáhal s rozvojem služby KOMPAS, která je určena podnikajícím křesťanům. Marek se zaměřuje především na propojování lidí, služeb a vytváření synergie mezi existujícími projekty.

Rodinný život

Jsme časopis s tradicí

Rubriky:

Vztah s Bohem

Zpovědnice pro nevěřící