Rodinný život

Camille Ferron se narodil 23. 7. 1831 v zámožné rodině v Lille, velkém průmyslovém městě na severu Francie. On a Phil (Philibert) Vrau byli celý život nerozluční přátelé. Věkový rozdíl mezi nimi činil jen rok a půl a jejich rodiny se přátelily. Ti dva se rozdělili, jen když Camille studoval v Paříži medicínu. V mládí si prošel krizí víry, kterou i díky Philovi ustál. Ve svých třiceti se oženil s Marií, kterou znal od mala. Byla to Philova sestra. Všichni pluli jakoby na stejné vlně, což je pro manželství velká výhoda. A manželství bylo šťastné, i když mělo i těžký kříž. Z pěti dětí tři chlapci zemřeli jako kojenci a dcera Anne zemřela v 18 letech, zůstal jen jeden syn.

V 35 letech byl Camille postaven před těžké rozhodnutí. Miloval svou práci lékaře, jenže rodina Vrau vlastnila velmi výnosnou továrnu na nitě. Měla zavedenou značku, exportovala do různých zemí a zaměstnávala přes tisíc lidí. Starý pan Vrau byl nemocný a už sám nezvládal. Prodat rodinné dědictví? Jednak se to nedělalo a jednak tu byla zodpovědnost katolického podnikatele za své zaměstnance a jejich rodiny. Kdo mu zaručí, že nový majitel se k nim bude chovat opravdu dobře? A tak bylo potřeba, aby do podniku nastoupili syn i zeť. Cílem bylo pokračovat v podnikání podle katolických sociálních zásad, starat se o zaměstnance a zisk převádět na dobrá díla. Camille po modlitbě a poradě tuto situaci přijal jako Boží vůli. Boží vůli často vyčteme v realitě. Továrna dál prosperovala, měla pro dělníky dobré podmínky, spravedlivou mzdu, omezenou noční práci žen (k ničemu z toho je nenutily zákony ani odbory), stavěli pro rodiny dělníků byty (vzpomeňme na pozdějšího Baťu ve Zlíně či Ostraváci na Rothschilda ve Vítkovicích). Skrz různé spolky se starali o duchovní formaci dělníků, zavedli do továrny Sestry prozřetelnosti (v civilu), které byly ošetřovatelkami, pečovatelkami a staraly se i o náboženskou výuku. Phil propagoval sociální učení církve a jezdil po celé Francii. Je moc práce? A moc sociálních otázek? Tedy je třeba pracovat – a modlit se! Tak začaly od r. 1870 společné noční adorace a v r. 1881 uspořádali v Lille první mezinárodní eucharistický kongres. Phil byl jakási veřejná tvář trojúhelníku a řečník, ale na všem pracovali s Camillem a podporováni Marií a zbytkem rodiny. 

Církev, tedy věřící, se musí sama starat o školství a o výchovu své inteligence. Tak založili r. 1875 katolickou univerzitu v Lille. Především Lékařská fakulta by bez Camilla nevznikla. Mobilizovali věřící a také církevní autority – i ty potřebují občas postrčit, bojovali s úřady, s byrokracií a s nechutí volnomyšlenkářů, vyhráli soud o lékařskou fakultu – možnost vyučovat chirurgii, porodnictví a medicínu – tehdy ještě odděleně. Vybudovali kliniky a dvě nemocnice s výukou mediků a současně bezplatnou léčbou chudých (což bylo spojeno). Na památku zemřelé dcery postavil Camille ještě nemocnici pro děti. Jeden církevní představitel prohlásil, že katolická univerzita visela často na niti, a tou nití byl Camille s Philem – „bratři niťaři“, jak jim říkali. Ti byli v Lille prostě všude, za mnoha různými dobrými díly, stavěli kostely, ale hlavně školská zařízení, a sponzorovali mladé nadané lidi. Když je školství odděleno od víry a hlásá škodlivé názory, je třeba o mladé, o naši budoucnost pečovat. 

Bratři niťaři museli ovšem vést továrnu a obchod, vytvářet finanční zázemí. Jenže komu to jednou předají? Phil byl svobodný a Camillův jediný syn Paul měl zcela jiné nadání, literární. Vedl regionální verzi slavného katolického listu La Croix, vydávaného v Paříži řeholníky. A dobrý katolický tisk byl pro věřící nesmírně důležitý. Když později v r. 1900 hrozila pařížskému La Croix konfiskace, (protože Francie zase jednou vyháněla řehole), Paul ho v Paříži převzal a zachránil. Paul se oženil ve svých 22 letech s 18letou Germaine. Camille snachu seznámil s továrnou a zjistil, že má vyslovený talent pro podnikání. Germaine měla manažerské schopnosti, a tak postupně převzala vedení. Vůči schopnostem žen neměli žádné předsudky, ostatně už maminka Phila pracovala v továrně jako účetní. Germaine neměla děti a věnovala se podniku i po smrti Camilla a Phila. Dobro „od nití“ tak bylo protaženo na desítky a desítky let. 

Camille, Phil, Marie, Germaine a Paul byli křesťanští katoličtí podnikatelé, a to je důležité poslání. Camille prohlásil: „Pro mne mají peníze jen tu cenu, že mohou být darovány.“ Ovšem nebylo to darování jen tak do klobouku, ale řekněme, že to byly účelné investice do dobra a do lidí. Camille zemřel r. 1908, Phil o rok dříve. Kdy zemřela Marie, nevím, ale zůstalo za nimi neuvěřitelné dílo. 

Informační proces Camilla a Phila začal r. 1912, ale r. 1950 byl prohlášen za opuštěný, to se stává. V posledních letech se objevil znovu zájem a proces se znovu otevřel, aspoň u Phila.

• Jakou cenu mají pro mne/pro nás peníze? Nebude to asi jedna cena (zajištění rodiny, vzdělání dětí, cestování, kultura atd… obědy pro chudého školáka; možnost vzdělání pro dítě v Indii; oprava kapličky, kam chodívali příbuzní; příspěvek na školství; křesťanská média; nemocniční kaplani atd.). Jaký je u nás podíl těchto cen v rozpočtu?
• Co mi/nám říká myšlenka třeba desátku, jak jej za minulého režimu praktikovaly mnohé rodiny?
• A jakou cenu má přátelství dobrých, spojených v dobrém díle? 
• Činnost církve bude muset po odluce viset na mnoha nitích. Ne každý je úspěšný podnikatel, ale nějakou nit může a má soukat každý věřící. Je důležité množství nití a každá zvlášť (peníze, práce, služba, odborná pomoc, individuální projekty jako letní opravy Božích muk herce pana Kemra, hlídání dětí těm, kdo mohou pomoci, modlitba, oběť). Církev ve své činnosti visí a bude viset na mnoha nitích. Jaké mohou být nitě ode mne/od nás?