Rodinný život

Ano, většinová společnost to mívá naopak, ať už se rodiče obávají syndromu prázdného hnízda, nebo si už zoufale přejí, aby se jejich potomek konečně odstěhoval.

V rozhovorech ale odkrýváme i temnější stránku dospělých dětí a soužití s rodiči pod jednou střechou, zasahování do výchovy dětí svých dětí apod. Kdy je ten pravý čas odejít a osamostatnit se? A je to vůbec pro matky samoživitelky a studenty, pro mladé, kteří nemají širokou ekonomickou podporu své primární rodiny, při dnešních cenách nemovitostí reálné?

Známá pracující 20 let v dobře placené vývojářské firmě dodnes nedosáhne na vlastní bydlení, naopak syn známé si jako čerstvý dospělý vymohl přechodné bydlení na privátě, aby zjistil, že prádlo se samo nevypere a dříve odpírané jídlo vezme díky nízké ceně ještě rád na milost.

V jednom z dřívějších rozhovorů o důchodovém věku mě zaujal názor vedoucího domova seniorů, že by už lidé ve středním věku měli myslet na stáří, a podle toho rekonstruovat bezbariérové bydlení, koupelnu apod. Stejně tak začíná příprava na dospělost už při rané výchově.

Známí zavazují svému desetiletému jedináčkovi ještě dnes boty (dovednost vyžadovaná při přijetí do MŠ). Myslíte si, že bude v osmnácti samostatný?

„Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě... když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ (Srov. 1 Kor 13,11)