Rodinný život
Jsme časopis s tradicí
Sedm principů „ekologického“ kojení
1. Výlučné kojení v prvních šesti měsících
Mateřské mléko by v prvních šesti měsících mělo být pro dítě jediným zdrojem výživy. Jestliže dítě prospívá, není důvod k obavám. Dokrmování vede ke snížení tvorby mateřského mléka. Také WHO i UNICEF doporučují výhradně kojit po dobu 6 měsíců a dále pokračovat v kojení do dvou a více let věku dítěte.
Kojení není jen o nasycení, utiší strach a bolest, snižuje stres při lékařském zákroku a pobytu v cizím prostředí. Kojení pomáhá naplňovat také emocionální potřeby dítěte.
Dudlík vyžaduje jinou techniku sání, a to může vést v některých případech k problémům při kojení (neefektivní sání, vznik ragád, tj. poranění bradavek). Používání dudlíku také snižuje intenzitu kojení a v důsledku toho může vést ke snížení tvorby mateřského mléka a také k dřívějšímu návratu cyklů.
Tzv. „ekologické“ kojení (oproti „kulturnímu“) se vyhýbá pravidelným (předepsaným) intervalům krmení a reaguje na momentální potřeby dítěte ve dne i v noci. Neomezuje frekvenci ani délku kojení.
Je dobré, aby miminko spalo s matkou nebo v její blízkosti. Noční kojení podporuje dostatečnou tvorbu mateřského mléka i prodlouženou neplodnost (v noci je vyšší tvorba hormonu prolaktinu).
Stres a únava mají na kojení negativní vliv. Je dobré, pokud si maminka může odpočinout nebo zdřímnout s děťátkem i při kojení během dne.
Dítě potřebuje ke správnému psychickému vývoji blízkost matky. Matka něžnou fyzickou blízkostí dítě nerozmazluje, dává mu tím sebe samu a vytváří prostředí pokoje a bezpečí.
Pro mne osobně bylo Sedm zásad velikou pomocí před více než dvaceti lety, kdy jsem kojila svoji první dceru. Začátky byly dost složité, kojit jsem si moc přála a snažila se pro to udělat maximum, ale příliš se nedařilo. Informace, které jsem dostala v porodnici, byly v rozporu s tím, co mi o pár týdnů později doporučoval pediatr, a dobře míněné rady mého okolí zmatek dokonaly. O zásadách ekologického kojení jsem se dozvěděla v době, kdy už jsem přestávala věřit tomu, že kojení zvládneme. Dávaly mi smysl, pochopila jsem díky nim důležitost co nejužšího kontaktu mezi maminkou a dítětem, oddychla jsem si, že se nemusím snažit o to, aby miminko umělo usnout samo a co nejdříve prospalo celou noc, přestala jsem mít výčitky svědomí, že když nakojím dříve než po třech hodinách nebo si vezmu miminko v noci k sobě do postele, rozmazlím ho… Od té doby – i přes občasnou únavu, nedostatek spánku a jiné drobné těžkosti – se pro mne kojení stalo jedním z úžasných momentů mateřství.
