Mnohem dřív si ale chytrá, vitální, leč rozpustilá desetiletá slečna Emilka dělávala svéráznou legraci ze všeho a ze všech, kdo pravidelně navštěvovali jejího tatínka, továrníka a vlastence Emanuela Kittla, majitele zlatých dolů v Milešově a štědrého mecenáše mnoha českých umělců. Když z jeho zlata nechal vyrobit architekt Balšánek první pražský primátorský řetěz, Emílie jím v nestřežené chvíli ozdobila oblíbenou kozu Jůlinku, která ale pranic neocenila osmnáctikarátové zlato, a setřásla ho do kompostu, kde kilový řetěz naštěstí našel jejich nový zahradník. Jindy zase vymyslela podivný žert pro spisovatele Jana Nerudu. Namočila jeho oblíbené viržinko do absintu, a když mu je pan továrník připálil, vyšlehl z Nerudy plamen jak z olympijské pochodně. Od té doby mu Emilka neřekla jinak, než „milovaný ohnivý dědeček“. Ani dalšího z otcových chráněnců, básníka a cestovatele Julia Zeyera, neukrátila o svoje svérázné vtípky. Když Zeyer obdržel za tragédii Neklan Náprstkovu cenu a k tomu značnou finanční sumu, poslala mu při jeho badatelské cestě na Krym a výstupu na horu Ararat hrablo na sníh, aby se snadněji prokutal k Noemově arše, kterou se tam vydal hledat. Snad nejhůř ale dopadl malíř Václav Brožík. Chtěl se odvděčit svému mecenáši za jeho velkorysou podporu a rozhodl se darovat panu Kittlovi některý ze svých obrazů. V tomto případě slavné dílo „Bretaňská krajina s pasačkou“. Netušil, že až na jeho počest na recepci slavnostně odhalí vzácné dílo, nebude držet pasačka pod paží deštník, ale loveckou pušku, kterou tam vtipně Emilka přes noc přimalovala. Slavného umělce těžko křísili a nepomohla ani velkorysá nabídka francouzských malířů Clauda Moneta a Augusta Renoira, že originální obraz odkoupí a umístí v Louvru hned vedle slavné Mony Lisy.
Na všechny tyto hříchy svého dětství a mládí na zámku Destinov v Milešově vzpomínala Emilka ráda na večírcích po představení v newyorské Metropolitní opeře, tenkrát už ale celému hudebnímu světu známá jako Ema Destinová. A nezapomněla přitom vždy dodat, co nakonec dokázalo zachránit ji, infarktové situace a přátelství slavných umělců – totiž kuchařské umění její maminky Jindřišky Kittlové. Její pečenou kachnu s medem a českým ovocem znali a milovali všichni čeští vlastenci. Zde tedy recept, který se od dob Emy Destinové na objednávku stále podává v restauraci Metropolitní opery.
Ingredience
- 1 celá kachna,
- 3 jablka,
- 2 hrušky,
- ¼ hlávky červeného zelí,
- 1 červená cibule,
- 150 ml vývaru,
- 4 lžíce medu,
- hrst sušených švestek, meruněk a rozinek,
- kmín a sůl
Postup
Kachnu omyjeme, očistíme a osušíme, osolíme a posypeme kmínem. Jablka a hrušky oloupeme a rozčtvrtíme, cibuli a zelí nakrájíme na nudličky. Vše smícháme se sušenými švestkami, meruňkami a rozinkami a napěchujeme do kachny. Dáme ji do pekáče, potřeme medem, podlijeme trochou vody nebo vývaru, přikryjeme a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme asi půl hodiny, pak kachnu odkryjeme, kůži na prsou a pod křídly propíchneme vidličkou a za občasného přelévání výpekem pečeme dalších 20 minut odkrytou. Obrátíme ji, nadité břicho trochu otevřeme a dopečeme dozlatova. Podáváme s nádivkou a bramborovými nebo špekovými knedlíky.
Dobrou chuť
