V zápise hasičské kroniky čteme: Roku 1876 přišel do Příbora kaplan Ant. Cyril Stojan. V době svého působení ve městě byl u zrodu všeho pokrokového. Tato schopnost vidět nejen duchovní, ale i praktické potřeby člověka, se naplno projevila v jeho velkém životním díle – organizování Unionistických sněmů na Velehradě. Ty měly napomoci sblížení slovanské orientace východního pravoslaví se slovanskou tradicí cyrilometodějskou. Stojan ale nebyl prvním, kdo tuto myšlenku podporoval. Už František Sušil, brněnský kněz, teolog a sběratel moravských lidových písní, jehož byl Stojan žákem, propagoval myšlenku sblížení slovanských křesťanů. Proto mu také ruský car Alexandr II. udělil r. 1862 Řád sv. Anny za zásluhy jeho činnosti ve prospěch Slovanstva.
Unionistické sjezdy ale nebyly jedinou oblastí, kde se Stojan angažoval. Pragmaticky se zapojil do politické činnosti, aby byla církev činná i v této oblasti. A i zde se ukázalo, že Stojan není žádný troškař. Byl poslancem rakousko-uherské Říšské rady, členem Moravského zemského sněmu, poslancem Národního shromáždění a posléze i senátorem. A k tomu arcibiskupem. Už to by stačilo na několik pracovních úvazků. Ale Stojan viděl velkou potřebu i v sociální oblasti pomoci potřebným, a proto zakládá olomouckou a brněnskou charitu, které se později stanou základem pro Českou katolickou charitu. Zasloužil se také o obnovu a povznesení nejvýznamnějších moravských poutních míst – Svatého Hostýna a Velehradu.
Na závěr snad jen ještě několik drobných postřehů z Unionistických sjezdů, které se ve sbornících neobjevily. Tím, že dokázal geniálně spojit ruské pravoslaví s cyrilometodějskou moravskou tradicí, stal se Stojan inspirací pro ekumenismus II. Vatikánského koncilu. Proto také jedna z vatikánských pranostik říká: „Bez tatíčka Stojana, nebylo by druhého Vatikána.“ Dalším jeho nadčasovým počinem byla Unionistická vlajka. Pro ni navrhl zelený strom – jeřáb oskeruše ve zlatém poli, protože oskeruše roste ve všech slovanských křesťanských zemích napříč celou Evropou. Jako hymnu pak na Stojanovo doporučení delegáti sjezdu zvolili Sušilovu píseň „Byla krásná Dorota, pobožného života“. Ale více než postavení 139 kostelů, na nichž se osobně podílel, si snad Stojan cenil úspěchu svých diplomatických snah o prosazení pokrmu slovanského sjednocení – jakéhosi kulinářského předchůdce slovanské vzájemnosti a ekumenismu. Ve výběrovém řízení vyhrála krmě nazvaná „Stojanův oskerušový šašlik“. Šašlik jako symbol pravoslaví a oskeruše jako symbol cyrilometodějský. Zde je pokrm, o nějž se velkou měrou zasloužil „tatíček Stojan“.
Ingredience na šašlik: 1 kg krkovičky; 10 malých cibulek; ¼ kg vysokého uzeného špeku; 4 polévkové lžíce majonézy; sůl, česnek, mletý pepř
Na oskerušový kompot: plody zralé oskeruše, cukr, celou skořici, citron, vodu
Příprava: Maso nakrájíme na větší kousky cca 4x4 cm, uzený špek na plátky a cibulky na silnější kolečka. Do mísy dáme maso, prolisovaný česnek, osolíme, opepříme a přidáme majonézu. Vše promícháme a uložíme do lednice přes noc. Poté maso a cibuli napíchneme na špízové jehly a pomalu opékáme na grilu dozlatova. Oskeruše okrájíme a povaříme s ostatními přísadami do změknutí, dle vlastní chuti. Arcibiskup Stojan doporučoval přidat do kompotu jako konzervant ještě lžičku oskerušovice. Jako příloha se podával prostý žitný chléb a voda z provodovského pramene.
Dobrou chuť.
