Čas komunistické totality církvi možnost sebefinancování vzal a násilím jí vnutil svou správu; financování státem bylo v dané situaci jen zástěrkou či háčkem, tím podstatným byla snaha církev kontrolovat, omezit a nakonec i zlikvidovat. Když byla možnost samofinancování obnovena, CB po ní vděčně sáhla.
Vedení církve si ovšem muselo položit otázku po ekonomické udržitelnosti života jednotlivých sborů. Nemalá část se jich v současné době sama neuživí. Nakonec jsme dospěli k těmto výchozím postojům:
Základním ekonomickým zdrojem církve vždycky byly a doposud jsou Boží milost a finanční dobrovolné dary členů a příznivců církve. CB vnímá, že kristovskou mírou hodnoty daru není, kolik člověk dal, ale kolik mu zbylo (podle hodnoty daru chudé vdovy z evangelia – Mk 12,42–44). Rovněž vnímá, že Hospodin stojí o dary dobrovolné (Dt 15,7–11), proto nezavedla žádný předpis, žádnou povinnou částku, kterou by bylo třeba církvi odvádět. Financování církve zůstává na rozhodnutí každého jednotlivce.
Hospodaření se svěřenými prostředky zvládnou lépe místní lidé, kteří lépe znají podmínky v daném místě. Proto se církev rozhodla minimalizovat centrální fondy a prakticky všechny peníze svěřovat sborům. Ty potom prostřednictvím rozhodnutí konference delegátů samy rozhodují, jak velkou částku chtějí věnovat na celocírkevní projekty a na provoz vedení CB.
Rozpoznáním, že církev má žít především z dobrovolných darů svých členů, byla omezena investiční činnost na úrovni denominace. Jednotlivé sbory ale rozhodují o svém přístupu k udržitelné ekonomice samostatně. Některé sbory vlastní nemovitosti, které byly kdysi stavěny se záměrem podpořit výnosy z pronájmu prostor sborovou ekonomiku. Některé sbory se rozhodly investovat do různých finančních nástrojů. V této oblasti se ale vedení církve snaží sbory vést k maximální opatrnosti. Pokud jde o hospodaření s majetkovými náhradami, velmi výrazně doporučilo všem sborům tyto prostředky nespotřebovat, ale investovat, v první řadě ale do lidí. Jakkoli v církvi za časů komunistické nadvlády zakořenila představa, že služba v církvi má probíhat zadarmo, Bible sama mluví jinak. Pán Ježíš říkal, že dělník je hoden své mzdy (1 Tm 5,18) a apoštol Pavel, který si v případě korintského sboru pokládal za čest, že jim může sloužit zdarma, se jinými, zdravějšími sbory nechával podporovat, protože jinak by jeho služba brzy skončila (2 Kor 11,9–10). Sbory, které mají na klíčových místech dobré a Pánu Bohu věrné placené služebníky, mohou pracovat mnohem efektivněji. To pak vede i k růstu sborů a tím i k přirozenému posilování základní ekonomické základny sborového života.
Vedle investic do lidí podporuje vedení církve ještě investice do údržby sborových budov, protože v tomto případě jde o peníze, které bude jednou třeba vynaložit tak jako tak.
Centrálním fondem zůstal fond stavební a fond na podporu vikářů (tj. kazatelů v zácviku). Stavební fond sborům usnadňuje opravy a rekonstrukce modliteben, pracuje pomocí dlouhodobých a příznivě úročených půjček, v opodstatněných případech i bezúročných. Sbory si ovšem navzájem vypomáhají i bez pomoci centrálních orgánů církve.
Ing. Petr Raus
Pozn. :
CB má v současnosti kolem 8000 členů.
Průměrný finanční přínos každého člena dělá 14598 Kč ročně.
