Rodinný život

Jak jste se dostali ke svému současnému bydlení?

V čem byste řekli, že je váš domov specifický?

Daří se vám v domácnosti na něčem uspořit?

Žena se zázračným bytem, 51 let

1. Dostala jsem se k němu díky sv. Josefovi. Když to někomu vyprávím, všichni nevěřícně zírají, ale je to tak. Potřebovala jsem koupit byt. Do té doby jsem bydlela v podnájmu. Objela jsem s realitkami snad 50 bytů a během toho jsem si ujasnila, co chci a co nechci, ale nemohla jsem takový byt najít. Navíc jsem neměla moc peněz. Tak jsem v zoufalství napsala dopis sv. Josefovi, patronovi v hmotných starostech, kde jsem popsala svůj vysněný byt: aby byl v blízkosti mé farnosti, v dosahu přírody, v cihlovém domě, dvoupokojový s neprůchozími pokoji, ne v přízemí, s balkonem, parketami a aby byl levný. Dopis jsem dala za ikonu sv. Josefa a před ikonou jsem se modlila. Zanedlouho se ozval realitní makléř s nabídkou prohlídky dalšího bytu. Brávala jsem s sebou vždy někoho s technickým smýšlením, ale ten den neměl nikdo čas, jen farář z mé farnosti. Šel se mnou a já jenom zírala, protože byt splňoval všechny mé představy, akorát byl ve velmi špatném stavu. Prohlídka skončila a kněz mi řekl: „Pojď na čaj.“  Na faře mě pak povzbudil: „Běž do toho, farnost ti pomůže.“ 1. 9. jsem dostala klíče od bytu, ve kterém se během dopoledne střídali lidé z farnosti; každé odpoledne jsem byla dojatá, kolik práce se stihlo. Posledního října jsem se stěhovala do zrekonstruovaného bytu. Nikdy nepřestanu být vděčná farníkům a sv. Josefovi.

2. Pro mě je největším bonusem blízkost kostela.

3. Zbytečně nesvítit, neplýtvat, ale zajímavé je, co udělalo naše společenství vlastníků: dům byl vytápěn teplárenskou firmou, ale cena byla vysoká, tak jsme se domluvili na pořízení plynových kotlů, dva vytopí celý dům (27 bytových jednotek), jeden je záložní, a náklady jsou tak mnohem nižší.

Žena z malometrážního bytu, 61 let

1. Bydlela jsem v Brně v podnájmu a dojížděla jsem do Vyškova za prací, tam jsem si zažádala o služební byt a roku 1986 jsem ho dostala. 1+1 v 5. poschodí s výtahem. Byla jsem ráda, že mám svůj byt, ale přesto jsem na víkend jezdila k rodičům. Přece jen jsem vyrostla v domě s hospodářstvím. Čím dál víc oceňuji bydlení v bytě, i když má jen 28m2. Mám tam své zázemí, částečně jsem ho zrekonstruovala, a nakonec i odkoupila.

2. Nemám tolik soukromí a chybí mi dvůr a příroda, kterou jsme měli okolo domu. Dokud byl byt služební, měli jsme firemního údržbáře a stačilo nahlásit závady na opravy, to bylo výhodné. Umím pracovat s nářadím, praktické věci z domu jsem dokázala použít i při údržbě bytu. Mám malometrážní byt, takže šetřím místo vestavěnými skříněmi až pod strop a lodžii využívám jako bylinkovou a zeleninovou zahrádku.

3. Dům jsme zateplili, vyměnili balkony za lodžie, osadili plastová okna. Také jsem vyměnila spotřebiče za úspornější, pračku, ledničku apod.

Rodina z paneláku

Muž 58, žena 45 let, 3 děti

1. Byt jsme si koupili z úspor.

2. Specifický je v tom, že je to kousek do přírody a zároveň máme v sousedství večerku, drogerii i hospodu.

3. Daří se uspořit na elektřině (byt je světlý a snažíme se neplýtvat) a na topení, zčásti nás totiž vytápějí okolní byty. Topíme dvěma radiátory ze čtyř.

Komunita bosých karmelitek Řádu nejblahoslavenější Panny Marie z hory Karmel

9 sester

1. Naše současné bydlení v Drastech v Praze-východ je plodem mnoha let modliteb a hledání. Již v roce 2005 se komunita rozhodla ke stěhování z pražského kláštera na Hradčanském náměstí, kde pro náš způsob života nebyly vhodné podmínky (malá zahrada, hluk), ale nalézt vhodný pozemek pro stavbu nového kláštera se podařilo až v roce 2016 a v roce 2018 došlo k jeho koupi. Po dvou letech našich brigád s řadou dobrovolníků a po rekonstrukci dvou domů stavební firmou jsme se do Drast přestěhovaly v únoru 2020. Bydlíme provizorně v budoucím domě pro hosty, zatímco probíhá stavba samotného kláštera. Vnímáme, že za toto místo vděčíme zejména svatému Josefovi.

2. Drasty se nacházejí v oblasti s pohnutou historií. Během druhé světové války byla oblast poznamenána činností nacistů, ze samotných Drast byla do Terezína deportována židovská rodina. Pak přišla doba komunismu, během které začalo místo nesmírně chátrat. Koupily jsme ho ve zdevastovaném stavu, takže mnozí ani nevěřili, že je možné ho obnovit. My jsme však věřily, že nás k tomuto kroku pozval Pán – a ten nám poslal velké množství obětavých dobrovolníků, takže s jejich pomocí se nám vše začalo měnit pod rukama. Tak jsme také k Drastům hlouběji přilnuly. Nyní jsme až dojaté svědectvími příchozích, kteří hovoří o pokoji a duchovní atmosféře, které zde zakoušejí. Je naším velkým přáním, aby toto místo přinášelo lidem plnost života, samého Boha…

Jsme sice městský řád a svatá Terezie zakládala své Karmely převážně ve městech, ale mnoho Karmelů ve světě se z center měst stěhuje na „periferii“. Zakoušíme, že právě zde můžeme být paradoxně daleko blíž lidem než ve středu města, kde vládne určitá anonymita. V Praze jsme například nemohly zvát druhé ke společné modlitbě nebo nabídnout prostory pro hosty. Drasty tyto možnosti přinášejí.

3. Naše úspory spočívají například v tom, že se co nejvíce věcí snažíme dělat svépomocí, resp. s pomocí našich blízkých, takže nemusíme platit firmu. Tak se některé z nás naučily jezdit s traktorem či bobcatem nebo řezat motorovou pilou…

Pokud jde přímo o domácnost, snažíme se hodně šetřit energiemi a za topení. Na chodbách, které míváme velké, jsme zvyklé topit jen minimálně a v pokojích udržovat přes zimu přibližně 19 stupňů. Také nevyhazujeme, pokud možno, žádné jídlo a využíváme (i rozdáváme) potraviny z potravinové banky, které bývají mírně prošlé.

O nás

Žijeme kontemplativním způsobem života v papežské klauzuře, naším posláním je modlitba a oběť na úmysly církve a celého světa, za spásu všech lidí. Lidé se na nás mohou obracet s prosbou o přímluvnou modlitbu na jejich úmysly. Náš řád byl založen v průběhu 12. století na hoře Karmel v Izraeli a reformován sv. Terezií z Avily v 16. století ve Španělsku. Naše komunita, Karmel sv. Josefa v Praze, byla založena v 17. století Služebnicí Boží, matkou Marií Elektou od Ježíše.

Číslo účtu: 115-3844130247/0100

Webové stránky: www.karmeldrasty.eu; www.bosekarmelitky.cz

E-shop s našimi ručními výrobky: www.galerie.karmeldrasty.eu

Rodina ze mlýna a nadšení cyklisti

1. Tatínek, fotograf Antonín Gribovský, při svých pracovních cestách po krajině objevil opuštěnou a zanedbanou stavbu větrného mlýna.

V roce 1967 se mu podařilo objekt koupit, užívali jsme ho jako víkendovou chalupu a postupně svépomocí opravovali. Vlastnictví mlýna na nás přešlo v rámci dědictví a od roku 2001 zde trvale bydlíme.

2. Náš DOMOV se nachází doslova uprostřed přírody. Z oken vidíme srny, venku slyšíme křepelky a vyjdeme-li z branky, jsme mezi poli, na dohled les. A každodenní východy a západy slunce – to je divadlo, které nikdy nezevšední. Mlýn byl postaven v roce 1923, příští rok to bude 100 let, takže se samozřejmě musíme starat o jeho údržbu. Zvláště letošní větrná zima nás pořádně potrápila – vichr zlomil 2 perutě (lopatky větrného kola). Takže se každodenní prací kolem stavení udržujeme v kondici. Jsme si vědomi výjimečnosti této stavby – nejen historií a polohou, ale je raritou mezi větrnými mlýny, a to počtem perutí – oproti jiným, které mají čtyři nebo pět perutí, má náš hačkovský perutí šest. Jednou v roce pořádáme o první dubnové sobotě „Otvírání silnice“ pro fanoušky cyklistiky a při té příležitosti umožňujeme zájemcům prohlídku větřáku.

3. Myslím, že ano. Obecně asi platí, že se na vesnici žije skromněji. Topíme většinou dřevem, které si sami zpracujeme, máme ovoce a zeleninu ze zahrady. A určitě při nákupech – náš vesnický obchůdek je skvělý, má všechno, ale jistě nenabízí tolik zbytečných lákadel jako velké supermarkety.

Náš domov je DAR od rodičů, a pokud nám síly umožní, budeme o něj pečovat s láskou a díky za to, že můžeme žít v tak krásném místě.

Rodina z domu

1. Současné bydlení jsme zdědili po manželových příbuzných, domek ale nebyl vyhovující, proto jsme ho z větší části přestavěli a přizpůsobili našim potřebám.

2. Bydlíme v centru obce na náměstíčku vedle pohostinství, v létě tu bývá živo. Dům je jednopodlažní, se dvěma bytovými jednotkami, asi je svým půdorysem jedinečný. Zároveň zeď na náměstí přesně kopíruje pozemek, takže k ostatním není v pravém úhlu, ale je mírně zešikmená. Lovili jsme zde v řadové zástavbě každý centimetr.

3. Když jsme v práci, netopí se, snažíme se vypínat elektrospotřebiče, které právě nepoužíváme. Protože máme dvě koupelny a tři WC, v létě je většina těchto zařízení na vodu ze studny, která byla vyhodnocena jako užitková. Protože je studna na konci dvora (asi 100 m), v zimě potrubí zamrzá. Manžel též začíná uvažovat o solárním vytápění. No, uvidíme.

Přístav v Rajnochovicích

Žena, 20 let

1. Nastoupila jsem jako týmačka do Arcidiecézního centra života mládeže Přístav v Rajnochovicích. Práce týmáka/čky spočívá v péči o prostory centra, vymýšlení programů pro různé víkendovky a letní akce. 

2. Budova Přístavu se skládá ze staré fary a přístavby, kde bydlím spolu s dalšími třemi mladými lidmi a dvěma knězi. Do našeho centra každý víkend jezdí mladí a tyto návštěvy, pro které tu jsme, také ovlivňují chod naší komunitní domácnosti – většinou nám tu vaří externí dobrovolníci, přijíždí hosté, aby přednášeli o různých tématech, účastníci nám pomáhají udržovat pořádek a dostatek dřeva v kotelně atd.  

3. Snažíme se o spoření, co se týče energií. Budovu vytápíme a vodu ohříváme dřevem. Dřevem topíme i v kachlových kamnech v kuchyni, na kterých se většinu času i vaří.

Misijní ostrůvky

Jsme lidé, kteří se pro svoji hodnotu v Bohu rozhodli změnit svět. Snažíme se měnit místa, území či mezery, které vznikly v tomto konkrétním světě láskou člověka k člověku. Ostrůvky jsou právě taková rodinná zázemí. Nepatrná, nevelká. Místa, kde se rodí nové pohledy.

1. Senice na Hané – Dům s pečovatelskou službou

2. Náměšť na Hané – dům s blešákem a občerstvením u sv. Františka

3. Litovel – dům s kavárnou

4. Dům ticha – prostor ke ztišení a modlitbě, funguje formou dobrovolných darů

5. Hospic

Psal se rok 2012, kdy nám Bůh téměř daroval v Senici na Hané další dům pro nemocné skrze jednoho mimořádně hodného člověka. Bylo to na den památky jednoho svatého, který je zobrazován, jak oře půdu a do pluhu je zapřažený ďábel. Tehdy mě napadla myšlenka, že by tento dům mohl být takovou „duchovní nemocnicí“, místem uzdravení, kam Bůh bude přivádět lidi nemocné nejen na těle, ale možná i na duchu a my budeme Jeho dělníci na Jeho žni. Rádi bychom zde nabídli i pár samostatných pokojíčků pro lidi hledající své životní povolání, kteří by se na určitý čas chtěli zapojit v naší službě v ostrůvcích.

K tomuto domu se již váže nově vzniklá služba domácího Hospicu – neboli doprovázení lidí v posledních fázích života v jejich domovech. Tato služba funguje už od ledna 2018. Zajíždíme do okolí v rozmezí asi 30 kilometrů k lidem nemocným a nabízíme jim zároveň i doprovázení kněze. Tento způsob služby člověku Boží milosrdnou láskou plně funguje pouze z darů.

Toto je jediný ostrůvek, na který čeká kompletní rekonstrukce, a pouze díky lidem s otevřeným srdcem budeme moci tento sen uskutečnit. Věřím, že Pán pošle své dělníky i dobrodince na tuto žeň.

https://misijniostruvky.cz/