Rodinný život

Jsme časopis s tradicí

Rubriky:

Cesta vícegeneračního soužití

Author
Anežka Wawreczková
Článek titulní obrázek
2023-06-26
Pod pojmem vícegenerační soužití rozumíme společné bydlení v jedné domácnosti nebo rodinném domě, kdy spolu žijí prarodiče, rodiče a jejich děti. Kdo takovou domácnost zažil nebo v ní žije, ví, že tato forma soužití není jen procházka růžovou zahradou a že původní sen o vzájemné souhře a pomoci se rozplývá v nedorozuměních a konfliktech. Ale proč tomu tak je a proč máme často pocit, že nás ta druhá strana nechápe, ať už jsou to naši starší rodiče, nebo naše děti, které založily novou rodinu?

Prarodiče se ve své nové etapě života potýkají s novými výzvami – domácnost bez dětí, úbytek sil, s odchodem do důchodu i nový časový prostor. Naplnění a přehlušení vlastní prázdnoty proto hledají v pomoci nově vzniklé rodině svých dětí. Mladí rodiče tuto pomoc jistě uvítají, protože s příchodem vlastních dětí přichází mnoho starostí. Je zde ale několik úskalí. Na straně prarodičů může ochota pomoci přerůstat do tendence mít věci pod kontrolou. Určitě chtějí, aby mladá rodina byla šťastná, ovšem spíše podle jejich vlastní představy. Prarodiče můžou u mladých rodičů nevědomě udržovat dětské role, což má za následek to, že rodiče nemají prostor pro osamostatnění se a vytvoření nové rodiny, ale tvoří jakousi kopii rodiny předešlé. Fabián (2018) píše, že zde pak navíc vzniká zhoubné pole pro pocit „očekávání vděčnosti”. Ztráta soukromí a prostoru pro budování vlastní rodiny ústí v mezigenerační konflikty. Druhý extrém zase nastává, pokud mladí rodiče pomoci prarodičů svých dětí využívají a nechtějí se osamostatnit. Mají strach z dospělosti. Později se role obracejí a přichází nutnost pomoci stárnoucím prarodičům. Tento stav je pro rodinu velmi náročný a rodiče se dostávají do tzv. sendvičové generace. Aby tuto etapu dobře zvládli, musí být dostatečně zakotveni sami v sobě a ve svém partnerském vztahu.

Hranice mezi pomocí a kontrolou, ale také mezi vděčností, úctou a poslušností, je velmi tenká a v rámci vícegeneračního soužití je nutné ji umět vybalancovat. Petr Fabián radí, že cestou je umožnit mladé rodině žít nezávisle, jen s takovou mírou podpory, která napomáhá budování vzájemného mezigeneračního vztahu. Úkolem každých prarodičů je pomoci mladé rodině se osamostatnit a vytvořit domov dětem. Díky tomu později rodiče lépe zvládnou péči o prarodiče v jejich stáří a zároveň umožní svým dětem svobodně odejít žít své životy. Důležité je ale také nenechat se dětmi využívat a nepodporovat jejich lenost a neschopnost se o sebe starat. Základním postojem by tedy měla být vděčnost za vzájemnou pomoc a úcta, která respektuje prostor pro budování vlastního života.

Zdroj: Fabián, P. (2018). Z dětství k rodičovství po partnerství – problém více generačního soužití. Studia Scientifica Facultatis Paedagogicae Universitas Catholica Ružomberok, 17(3), 9–14.

Mohlo by vás také zajímat
Ado
rodinnyzivot.cz
Proglas
Noe
Donace