Rodinný život

Vánoční svátky stárnoucího otce, kterému už nějaký čas malí členové tlupy říkají dědo, jsou teď mnohem klidnější než v dobách, kdy naše malé děti zapalovaly svíčky i s vánočním stromkem, propalovaly prskavkami dřevěnou podlahu a při sfoukávání svíček adventního věnce přivodily žhavým voskem popáleniny třetího stupně celé shromážděné rodině. Ale přece jen nebyly ty letošní svátky zas až tak úplně nudné jako prezidentské novoroční projevy v poslední době. I veselé a úsměvné chvilky se dostavily. Ku příkladu když byly mnohé dárky rozbaleny a já nesl do kotelny spálit půl papírnictví, do kterého děti obalily vánoční nadělování, neodevzdal jsem plameni papírovou krabičku od čaje. Moje periferní vidění spatřilo na poslední chvíli něco, co si člověk v nálevovém sáčku v hrníčku nezalévá každý den horkou vodou v touze po heřmánkovém thé. V krabičce byl dárek od Ježíška v podobě krajkových dámských kalhotek. A málem se chudák omylem dočkal pohřbu žehem. Putování tohoto skromného oděvu se v mnohém podobá někdejšímu putování medových perníčků. Obojí procházelo mnoha rukama v dobré víře, že dělají to nejlepší. Teď tedy jedny ruce rozkošný hadřík nejdříve odnesly z obchodu domů. Ovšem složený byl tak malý, že by se vešel i dvakrát do Popelčina oříšku, leč pod stromečkem by byl tím pádem neviditelný. Proto putoval do krabičky od čaje, která se díky balicímu papíru se stromkem a hvězdičkami proměnila v dárek. A ten pak jiné ruce složily spolu s valníkem dalších dárků pod vánoční smrček. Aby další ruce po zazvonění zvonečku začaly rozdávat dárky svým novým majitelům. Jejich ruce pak dárek rozbalily a položily na hromádku, kde se dárky postupně vršily. Ovšem nevršily se jen dárky. Mnohem víc se vršily jejich papírové obaly. A tak další pečlivé ruce přemístily papírové obaly do krabice, určené ke spálení v kotli. Včetně papírové krabičky od čaje. Naneštěstí ale i s dárkem uvnitř. Nevědomost hříchu nečiní, říká se. Já pak odnesl svýma vlastníma rukama papíry k peci a tam je postupně odevzdával kremačním plamenům. Málem jsem učinil totéž i s krabičkou od čaje, kdyby z ní na poslední chvíli nezavlálo bílé krajkoví spodničky jak prapor válečného vyjednavače.I přes nebezpečí, že mi oheň bude bolestivě depilovat ruku, jsem krabičku vyrval ze spárů plamenů a dárek putoval zpět k šťastné majitelce.

Že bývají Vánoce plné takových silných a překvapivých zážitků, to se tak nějak už samo sebou předpokládá. Ovšem ten další nečekaně překvapil a byl mnohem silnější než ty jiné. To když se mi z dvoumetrové hromady špalků při odnášení do kotelny jeden pěkně vypasený jedinec trefil přesně do palce na pravé noze s razancí napoleonské dělové koule. V tu chvíli bylo jasné, že k pitralonu a papučím s bambulkou mi letos pod stromeček přibude ještě i rentgenový snímek mého nového nechodidla. A z očekávaných šťastných a veselých se neočekávaně stanou navíc i nezapomenutelné Vánoce.