Když čtu vaše slova, uvědomuji si, jak náročná je vaše role, kolik otazníků se vám honí hlavou, ale zároveň se trochu usmívám a říkám si, že každé dospívající slečně bych přála otce, kterému leží na srdci její pohoda.
Píšete, že vám dcerka připadá ztracená. Věřím, že sledovat něco takového nemusí být vůbec lehké. Pokud je však dcerka dospívající, je to docela přirozené. Dospívání je doba, kdy se děti hledají, budují svou osobnost a identitu, a při tom se mohou občas i ztratit.
Při takovém ztracení se je dobré mít pevné body. Ty může nabídnout zejména rodina, tedy i vy jako otec. Může se zdát, že děti o tyto pevné body nestojí, přesto je dobré, aby tu takové body byly.
Co to vlastně znamená? Být tu pro dceru, komunikovat s ní, ptát se jí, jak se jí daří, ale netlačit. Nabízet. Pomůže, když bude dcera slyšet, že jste tu pro ni a že se na vás může obrátit.
Dcerka by měla váš zájem vnímat, ale zároveň by měla mít možnost vaší nabídky nevyužít. Někdy bude potřebovat, abyste s ní mluvil o tom, co prožívá, jindy naopak ne. Takové střídání potřeb je normální – koneckonců i my dospělí to máme podobně.
Vzájemný vztah, otevřenost a důvěru pomáhá nenásilně budovat společně trávený čas. Pokud se oba shodnete, můžete spolu něco podniknout, na něčem společně pracovat, ať už aktivně, nebo pasivně. Může tak dojít k spontánním rozhovorům, kdy se vám dcera více otevře. I tady platí – žádný tlak, spíše jí dávat prostor. Vnímejte společný čas jako hodnotu samu o sobě, nikoli jako prostředek k dosažení cíle. Pokud budete chtít, můžete vy sám mluvit o sobě, svém dospívání a svých prožitcích.
Zmiňujete otázky dceřiny identity. Ta se týká více oblastí – osobnosti, vztahů, víry nebo něčeho jiného. Zdá se, že vám tato oblast dělá starost. Hledáte svůj postoj a prožíváte i strach z jejích odpovědí. Nedivím se. Podobné pocity jsou běžné a sdílí je mnoho rodičů.
Pokud byste se dozvěděl něco, co pro vás nebude jednoduché slyšet, odložte svou první reakci. Klidně přiznejte své překvapení či nejistotu, ale vždy by mělo následovat ujištění, že dceru přijímáte, máte ji rád a že je pro vás stále vaší dcerou.
Sílu a moudrost pro vztahování se k dcerce můžete hledat ve víře. Můžete se modlit za její život, ale i za moudrost pro sebe jako rodiče, i pro zcela konkrétní situace.
Ještě jednou oceňuji, že k dcerce přistupujete s takovou citlivostí a zájmem. Zároveň si zasloužíte péči i vy sám. Pokud byste si nebyl jistý, jak dál, nebo by toho na vás bylo příliš, neváhejte se obrátit na odborníka, který vám může poskytnout podporu i radu.
Mgr. BOHUSLAVA HORSKÁ – Krizová interventka, poradkyně pro pozůstalé, supervizorka, lektorka, pedagožka, pastorační pracovnice.
